Fakturace společníků své vlastní společnosti – judikatura, rizika a doporučení pro praxi
O co se jedná?
Fakturace společníků či jednatelů jejich vlastní společnosti je v české praxi stále aktuálním tématem, při kterém se prolínají aspekty obchodního práva, daňového práva i správního soudnictví. Nejvyšší správní soud („NSS“) při posuzování příjmů společníka jako příjmu ze samostatné výdělečné činnosti nebo jako příjmu ze závislé činnosti opakovaně dává za pravdu finančním úřadům, což má zásadní dopady nejen na daň z příjmů, ale také na odvody sociálního a zdravotního pojištění a na riziko doměrek obecně. Níže uvádíme ve stručnosti, o jakou problematiku se jedná, a na co si dát pozor.
1. Judikatura Nejvyššího správního soudu – „práce pro společnost“
V nedávném rozhodnutí (sp. zn. 4 Afs 166/2024) NSS potvrdil dlouhodobý trend a konstatoval, že:
- společník může jako OSVČ vykonávat činnosti a fakturovat je své s.r.o., pouze pokud jeho činnost není fakticky součástí hlavní podnikatelské činnosti společnosti; jinak se jedná o tzv. „práci pro společnost“.
- pokud je činnost identická nebo velmi podobná hlavnímu podnikání společnosti, rozhodující není formální označení smlouvy ani způsob fakturace, ale fakta a ekonomická realita.
- jestliže společník fakticky provádí pro společnost to, co je součástí jejího ekonomického jádra, bude nejčastěji vykonávat závislou činnost a nikoliv samostatnou podnikatelskou činnost, i když vystavuje faktury jako OSVČ.
2. Daňový pohled – samostatná vs. závislá činnost
Rozdílné daňové režimy
Podle ustálené judikatury je rozhodující, zda příjmy společníka vznikají:
- jako příjmy ze samostatné výdělečné činnosti (§ 7 ZDP), které platí pro OSVČ poskytující výkon služby více subjektům, nebo
- jako příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP), pokud ve skutečnosti jde o výkon práce pro vlastní společnost.
Indikátory závislé činnosti
Soudy vcelku konstantně uvádějí ve svých rozhodnutích následující faktory, které nasvědčují závislé činnosti:
- vysoká míra příbuznosti činnosti OSVČ a podnikání společnosti,
- společník poskytuje služby pouze nebo především své s.r.o.,
- ekonomická provázanost (významná část příjmů OSVČ jde od vlastní společnosti).
Další faktory mohou zahrnovat i to, zda společník používá své vlastní prostředky nebo infrastrukturu, zda má více klientů mimo s.r.o., či zda fakturované služby reprezentují klíčové aktivity společnosti.
3. Rizika spojená s „nesprávnou“ fakturací
Daňové a odvodové důsledky
Pokud správce daně překvalifikuje příjmy OSVČ společníka na příjmy ze závislé činnosti:
- společník ztratí možnost uplatnit paušální výdaje,
- může mu být doměřena daň z příjmů fyzických osob,
- může vzniknout povinnost doplatit sociální a zdravotní pojištění a sankce,
- K doměřené dani a pojistnému budou připočteny penále a úroky z prodlení.
4. Jak snížit rizika – doporučení pro praxi
Pečlivé posouzení faktického vztahu
Nejen smlouvy jsou rozhodující – klíčová je realita:
- uveďte v písemné dokumentaci popis skutečného plnění,
- uchovávejte záznamy o čase a rozsahu služeb poskytovaných pro s.r.o.,
- pokud je to možné, dokažte, že OSVČ poskytuje služby i dalším klientům za obvyklých podmínek.
Rozlišujte role a předměty činnosti
- zvažte nastavení OSVČ s odlišným předmětem podnikání, než má s.r.o.,
- v případě identických činností buďte připraveni na vyšší daňová rizika.
Transparentní smluvní nastavení
- pokud fakturujete, zajistěte jasné smlouvy s definicí předmětu, rozsahu a odměny,
- zajistěte, aby bylo možné snadno doložit obvyklé ceny (např. srovnání trhu).
Na závěr
Fakturace služeb společníky jejich vlastní společnosti je právně možná, ale dopady možného odlišného posouzení takové fakturace ze strany finančních úřadů a potažmo soudů jsou rizikové. Rozhodující je vždy ekonomická realita, nikoli formální označení či smluvní rámec. Pro společnosti i jejich společníky je klíčové věnovat pozornost tomu, jak je vztah koncipován, jaká je skutečná role společníka ve společnosti, a jak je výkon činnosti dokumentován a doložen.