Je zkrácení doby oddlužení na 3 roky dobrou zprávou? Jak pro koho…
Věřitelé a dlužníci by se měli mít na pozoru. Chystá se významná změna pravidel pro oddlužení v rámci insolvenčního řízení.
Poslanecká sněmovna dne 22. 5. 2024 schválila vládní návrh novely insolvenčního zákona, kterou by mělo dojít ke zkrácení doby oddlužení na 3 roky. Novela nyní míří do senátu a poté k podpisu prezidentovi.
Jaký bude mít novela dopad na věřitele, dlužníky a proč je vůbec přijímána?
Připomeňme si, že oddlužení je jedním ze způsobů řešení úpadku, laicky řečeno bankrotu, který mohou využít fyzické osoby a ty právnické osoby, které podle zákona nejsou považovány za podnikatele a současně nemají dluhy z podnikání (např. neziskové organizace).
Oddlužení je primárně určeno pro dlužníky mající dluhy vzniklé nepodnikatelskou činností. Za určitých okolností mohou být v rámci oddlužení řešeny i dluhy vzniklé z podnikání. Zpravidla půjde o pohledávky zajištěných věřitelů a případy, kdy s tímto způsobem řešení úpadku souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.
Oddlužení lze realizovat zpeněžením majetkové podstaty (majetku dlužníka) nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
Oddlužení v současné podobě může trvat 3 roky, pokud dlužník uhradí svým nezajištěným věřitelům alespoň 60 % z jejich pohledávek, nebo 5 let, pokud dlužník neporušil svoji povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Má se přitom za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.
Tříletá varianta oddlužení není u dlužníků populární, neboť závazku k zaplacení alespoň 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů mnohdy brání nejen platební schopnosti dlužníků, ale i jejich vůle.
Pětiletá varianta oddlužení bývá nejčastější. V tomto případě není zákonem stanovena minimální míra uspokojení věřitelů. Z praxe známe případy oddlužení, kdy míra uspokojení věřitelů nedosahuje ani 5 %. Výjimkou nejsou případy, kdy dlužníkovi majícímu mnohamilionové dluhy je stanovena měsíční splátka ve výši pěti tisíc korun, z čehož cca tisíc korun činí odměna a paušální výdaje insolvenčního správce.
Předmětná novela insolvenčního zákona zkracuje dobu oddlužení na 3 roky s tím, že stejně jako při současné pětileté variantě není stanovena minimální míra uspokojení věřitelů.
Kritici novely poukazují na ohrožení majetkových práv věřitelů a vice versa posílení postavení dlužníků, což je logické, neboť co je dobré pro dlužníky, není zpravidla dobré pro věřitele.
Novela na druhou stranu v rámci snahy o vyváženost práv dlužníků a věřitelů posiluje opatření, která mají za cíl působit proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka.
Stejně jako v případě současné pětileté varianty oddlužení se bude vyžadovat snaha dlužníka o maximální uspokojení věřitelů, přičemž nejvyšší důraz bude kladen na poctivost dlužníka.
Každý případ má být posuzován dle svých individuálních okolností a dlužník musí v průběhu plnění splátkového kalendáře plně využívat svůj příjmový potenciál a dosahovat adekvátní mzdy nebo jiného příjmu. Tento potenciál je u každého jednotlivého dlužníka odlišný a bude na soudech, aby v zájmu ochrany věřitelů poctivost dlužníka a naplnění jeho příjmového potenciálu zevrubně a kriticky hodnotily.
Nakonec to budou insolvenční soudy, které s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu rozhodnou o tom, jak benevolentní oddlužení dlužníkům připustí a jaká bude míra uspokojení věřitelů.
Proč vůbec bylo zkrácení doby oddlužení přijato?
Primárním důvodem je implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o restrukturalizaci a insolvenci do českého právního řádu.
Evropská směrnice o restrukturalizaci a insolvenci vyžaduje, aby členské státy umožnily tříleté oddlužení pro podnikatele. Bylo ponecháno na vůli členských států, zda tuto lhůtu zavedou i pro nepodnikající osoby.
Česká republika se rozhodla pro jednotný model oddlužení pro podnikatele i nepodnikatele a tříleté oddlužení proto navrhla pro všechny dlužníky.
Odůvodnila to tím, že v případě úpadku se mohou fyzické osoby rychleji dostat z dluhové pasti, vrátit se do legální sféry ekonomiky a znovu se zapojit do běžného společenského a hospodářského života.
Do budoucna lze očekávat, že institut oddlužení bude na vzestupu a počet osob v oddlužení poroste. Vzhledem ke zkrácení doby oddlužení na tři roky bude oddlužení nesmírně výhodným a atraktivním způsobem, jak řešit dluhovou situaci.
Lze rovněž důvodně očekávat, že dlužníci budou v rámci oddlužení plnit méně než dosud. I v současné pětileté podobě oddlužení bývá míra uspokojení věřitelů velmi nízká a zkrácení doby oddlužení výnos věřitelů pravděpodobně ještě sníží.
Nutno závěrem dodat, že věřitelé jsou mnohdy spoluviníky nízké míry uspokojení svých pohledávek, neboť proti schválení nepřiměřeně benevolentního oddlužení v insolvenčním řízení nedostatečně brojí. Pokud jsou věřitelé v rámci insolvenčního řízení pasivní, insolvenční soud za ně z vlastní iniciativy bojovat nebude a zpravidla dá přednost zájmu dlužníka na vyřešení jeho dluhové situace před zájmem věřitele na maximálním uspokojení pohledávky.
V praxi často platí, že insolvenční soud míru uspokojení neřeší, pokud věřitelé aktivně neprojeví, že se schválením oddlužení nesouhlasí (např. hlasováním proti způsobu oddlužení a podáním námitek).
Zkrácení doby oddlužení zřejmě povede ke snížení výnosu věřitelů, nadále však bude platit, že vyšší míry uspokojení se spíše dočká ten věřitel, který bude v rámci insolvenčního řízení aktivně vystupovat a hájit svá práva.