Zavedení hromadných žalob do českého právního řádu
Dne 24. 6. 2024 byl ve Sbírce zákonů České republiky vyhlášen pod č. 179/2024 Sb. zákon o hromadném občanském řízení soudním. Tento zákon, který tak bude účinný od 1. 7. 2024, je vyústěním několik let trvajících diskuzí odborné i širší veřejnosti a „volání“ praxe po implementaci nástroje, jenž by usnadnil vymáhání nároků většího množství poškozených vůči totožnému subjektu, který je svým jednáním poškodil. Cílem zákona je zejména posílení a zlepšení postavení fakticky slabší strany sporu, dále snížení administrativní zátěže zefektivněním příslušných soudních řízení, snížení nákladnosti vedení soudních řízení, a to na straně účastníků i státu, a konečně i zvýšení transparentnosti a sjednocení rozhodování soudů v obdobných případech dotýkajících se většího množství osob, jejichž práva byla poškozena. Nový zákon má tak zejména zpřístupnit a rozšířit možnost hájit svá práva a oprávněné zájmy osobám, kterým se v konkrétních případech nevyplatí podávat žalobu samostatně, a tím i přeneseně působit na nepoctivé podnikatele, kteří takové situace zneužívají. Schválením předmětného zákona zároveň Česká republika, byť opožděně, splnila svou povinnost k transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES.
Samotná úprava nového zákona, potažmo unijní regulace, vychází z inspirace systémem angloamerického práva, jehož jsou obdobné instituty součástí již po několik století. Úprava zvolená na našem území však v praxi umožňuje jen omezenější využití, a to zejména s ohledem na množství předpokladů podmiňujících vedení tohoto nového typu občanského soudního řízení. Pro koho je tedy tzv. hromadné řízení určeno, vůči komu se jeho prostřednictvím lze domáhat svých práv a za jakých podmínek? Na to se ve stručnosti pokusíme odpovědět v tomto článku.
Hromadné žaloby jsou předně určeny k tomu, aby jejich prostřednictvím mohli své nároky vymáhat spotřebitelé, tj. osoby vystupující v příslušném právním vztahu mimo rámec svého podnikání nebo povolání. Zákon nicméně pro účely hromadných řízení nakonec za spotřebitele považuje i podnikatele, kteří zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahují částku ve výši 50.000.000,- Kč. Takoví spotřebitelé však v hromadném řízení nevystupují jako žalobci napřímo a nemají ani postavení účastníků řízení. Žalobcem v hromadném řízení může totiž být pouze právnická osoba, která byla předem zapsána do seznamu oprávněných osob. Tyto seznamy jsou ve skutečnosti dva, evropský, který je vedený Evropskou komisí a má celounijní přesah, a český, který je vedený Ministerstvem průmyslu a obchodu. Do českého seznamu oprávněných osob přitom může být zapsána pouze právnická osoba, která zejména aktivně působí v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů po dobu alespoň 12 měsíců, je založena za účelem ochrany zájmů spotřebitelů a nikoliv za účelem vytváření zisku, je nezávislá a nebylo proti ní vydáno rozhodnutí o úpadku. Žalobce potom v hromadném řízení vystupuje sice vlastním jménem, ale v zájmu a ve prospěch skupiny konkrétních spotřebitelů. Aby však hromadná žaloba byla vůbec přípustná, musí taková skupina mít minimálně 10 členů (spotřebitelů). Žalobce poté musí být v hromadném řízení povinně zastoupen advokátem.
Jednotliví spotřebitelé pak mají v samotném hromadném řízení postavení tzv. zúčastněného člena skupiny, s nímž se pojí pouze některá výslovně uvedená procesní práva jako například právo vyjádřit se k předmětu nebo průběhu řízení, právo nahlížet do spisu, právo podávat námitky proti některým návrhům účastníků řízení (na smír, změnu žaloby nebo její zpětvzetí) či právo vyjádřit se k odvolání.
Z logiky věci a jazykového výkladu zákona pak vyplývá, že žalovaným může být pouze podnikatel, tj. fyzická nebo právnická osoba, která sama nebo prostřednictvím jiného vystupuje v rámci své obchodní činnosti, podnikání nebo samostatného výkonu svého povolání. Žalovaným tak nemůže být například stát a hromadné žaloby tak nepůjde využít ani ve sporech, jejichž předmětem je náhrada škody způsobená nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím, byť s větším množstvím poškozených.
Hromadnou žalobou se lze domáhat splnění povinnosti (peněžité i nepeněžité) i určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. Prostřednictvím hromadné žaloby lze vymáhat nároky skupiny spotřebitelů (zahrnujíc v to výše uvedené mikropodnikatele), jejichž tvrzená práva či oprávněné zájmy jsou založeny na kvalifikovaně podobném skutkovém a právním základu. Dle přechodných ustanovení lze však nový zákon vztáhnout až na rozhodování sporů o práva nebo oprávněné zájmy, které vznikly po dni 24. 11. 2020.
Výlučnou příslušnost pro vedení hromadných řízení v prvním stupni má Městský soud v Praze a rozhodování v řízení o hromadných žalobách náleží soudům i v případech, ve kterých by jinak byl příslušný rozhodovat správní orgán nebo subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.
Zahájení řízení o hromadné žalobě se pak fakticky rozpadá do dvou fází. V první fázi soud přezkoumává vlastní přípustnost podané žaloby z hlediska zákonných podmínek a požadavků jak na žalobu, tak na žalobce a předmět řízení. Již v této fázi by tak žalobce měl jednat v zájmu skupiny o počtu minimálně deseti spotřebitelů. Shledá-li soud podanou hromadnou žalobu přípustnou, rozhodne o tom usnesením. V tomto usnesení soud mimo jiné uvede výzvu spotřebitelům k přihlašování do hromadného řízení, vč. stanovení konkrétní lhůty v rozmezí 2 až 4 měsíců. Uveřejněním pravomocného usnesení o přípustnosti hromadné žaloby v rejstříku hromadných řízení (viz dále) je zahájena druhá fáze, a tedy samotné hromadné řízení ve věci samé.
Pokud jednotliví spotřebitelé chtějí svůj nárok vůči žalovanému vymáhat prostřednictvím hromadného řízení, činí tak zásadně přihláškou podanou u hromadného žalobce, nikoliv u soudu. Stejné účinky jako podání přihlášky má přitom i písemný souhlas se zahájením hromadného řízení před podáním hromadné žaloby, který žalobce následně připojuje k hromadné žalobě za účelem prokázání splnění podmínek přípustnosti žaloby. Pokud je přihláška podána přímo soudu, tento ji postoupí bez dalšího žalobci. Hromadný žalobce je totiž zákonem určen jako jediný výlučný subjekt pro příjem a vyřizování přihlášek, vč. eventuálního činění výzev k opravě neúplných či formálně nesprávných přihlášek.
Zákon tak vychází z principu dobrovolné a aktivní volby spotřebitelů vymáhat svůj nárok prostřednictvím hromadné žaloby tím, že se s ním přihlásí u žalobce (tzv. opt-in). Vedení hromadného řízení tedy v naší právní úpravě nezpůsobuje důsledek spočívající v tom, že by se hromadné řízení vztahovalo na veškeré nároky potenciálně dotčených subjektů (se stejným skutkovým a právním základem), dokud se výslovně své účasti nevzdají. S ohledem na aplikaci tohoto opt-in principu tak zákon výslovně stanoví, že spotřebiteli, který se rozhodne nestát se členem skupiny, jejíž nároky jsou hromadným řízením vymáhány (tj. nepodá přihlášku), nebo se v průběhu řízení rozhodne jej opustit, nic nebrání tomu, aby svůj nárok uplatnil individuálním způsobem nebo v rámci jiného hromadného řízení.
Vlastní následné hromadné řízení o uplatněném nároku pak s některými odchylkami probíhá obdobně jako standardní civilní soudní řízení. Významnější odchylkou je například přísnější sankce, resp. procesní následek, při nesplnění soudem účastníkovi uložené povinnosti předložit důkazní prostředky, aniž by pro to účastník měl spravedlivý důvod, kdy soud může skutečnost, která měla být takovým důkazním prostředkem v neprospěch tohoto účastníka prokázána, pokládat za prokázanou.
Z hlediska samotných spotřebitelů je pak významným faktorem, že zúčastnění členové skupiny (tj. jednotliví spotřebitelé) se nikterak nepodílí na náhradě nákladů hromadného řízení, tyto nese plně žalobce. Zúčastněnému členu skupiny (spotřebiteli) může být jen výjimečně uložena náhrada nákladů, které vznikly výlučně jeho zaviněním. Žalobce tak odpovídá za veškeré riziko neúspěchu ve věci, který případně i sám zafinancuje.
Pokud však hromadná žaloba směřuje na plnění, může žalobce v hromadné žalobě navrhnout, aby mu v případě (částečného) úspěchu byla vůči žalovanému přiznána též peněžitá odměna v procentuální části z přisouzeného plnění či v paušální částce. V takovém případě se nicméně právo zúčastněných členů skupiny (spotřebitelů) z přisouzeného plnění v odpovídajícím poměru sníží, tedy v konečném důsledku se na odměně žalobce podílejí sami spotřebitelé. Zákon stanoví korektiv odměny žalobce, která by tak měla odpovídat očekávané složitosti a délce hromadného řízení a v absolutních číslech nesmí přesáhnout 16 % z přisouzeného plnění nebo 2.500.000,- Kč (zejména v případě žalob na nepeněžité plnění).
Zákon do určité míry zavádí i prostředky ochrany před potenciálním zneužíváním hromadných žalob. Již v první fázi zahájení řízení zákon ukládá soudu ověřit, že není dán střet zájmu či zneužívající úmysl žalobce, který zároveň nesmí být financován třetí osobou, jež by byla konkurentem žalovaného, byla na žalovaném závislá nebo která by nepřiměřeně ovlivňovala žalobce způsobem poškozujícím zájmy skupiny spotřebitelů (zúčastněných členů). Tyto podmínky, ostatně stejně jako veškeré jiné podmínky přípustnosti řízení, mají být soudem zkoumány kdykoliv v průběhu celého řízení ve věci samé. V této souvislosti je dokonce soud na návrh žalovaného, nebo v případě pochybností i bez návrhu, oprávněn žalobci uložit, aby doložil přehled zdrojů peněžních prostředků určených na placení nákladů spojených se zahájením a vedením hromadného řízení.
V souvislosti s vedením hromadných řízení pak zákon zavádí též zcela nový rejstřík hromadných řízení. Tento nástroj jistě přispěje ke zvýšení transparentnosti vedených hromadných řízení i lepší orientaci poškozených spotřebitelů a bude jistě i zajímavým zdrojem poznání rozhodovací praxe hromadných spotřebitelských sporů. Rejstřík má být využíván v průběhu celého hromadného řízení a měl by obsahovat přehled vedených přípustných hromadných řízení, chronologický přehled nejdůležitějších údajů a dokumentů z jednotlivých řízení, a to včetně konečných rozhodnutí ve věci.
Zákon o hromadném občanském řízení soudním tak jistě přináší do českého právního prostředí nový nástroj, který umožní uplatnit své nároky a účinně bránit svá práva u soudu i některým subjektům, které by jinak z ekonomických, časových a administrativních důvodů soudní řízení nepodstupovaly. Společné uplatnění nároků celé skupiny pak ve výsledku posílí postavení každého jejího člena. To zároveň může působit též jako jistý odstrašující nástroj ve vztahu k nekalým praktikám některých podnikatelů. Zákon nicméně vyvolává již nyní některé aplikační otázky, například ve vztahu k některým jiným typům „spotřebitelských“ řízení, a jeho restriktivnější pojetí dle našeho názoru nenaplňuje veškeré požadavky praxe na hromadná soudní řízení. Otázkou rovněž zůstává, nakolik zavedené preventivní nástroje dokáží zabránit zneužívání hromadných žalob k jiným účelům. Odpověď na tyto otázky však poskytnou až zkušenosti z praktické aplikace tohoto nového institutu a zejména přístup soudů v hromadných řízeních.
Spolu se samotným zákonem byl zároveň přijat a vyhlášen zákon č. 180/2024 Sb., kterým se právě v souvislosti s přijetím zákona o hromadném občanském řízení soudním novelizují některé stávající zákony. Tato novela nicméně přináší i některé další změny, které se zavedením hromadných žalob vůbec nesouvisejí. S jednou takovou velice podstatnou změnou Vás v nejbližší době seznámí kolega Ivo, proto sledujte nadále náš blog.